Do you understand..?
(by lost-and-found.blog.cz)

Dnešek stál za nic... /18.2.2011

18. února 2011 v 20:24 | Bubbu |  Deníček
eiffelovka

Zase se vám hlásí Bubbu, všichni zdrhejte. Jo, dnešek stál za nic. Už ráno jsem brečela. Loučila jsem se se ségrou, která odjíždí na půl roku do Francie. Ani jsem tak moc nebrečela, jen trochu. Šla jsem do školy, všechno v poho. V příroďáku mi přišla SMS. Ségra tam psala o tom, že už teda odjíždí z XXX a ať se starám o mamku. Hned jsem z toho pochopila, že když se s ní loučila mamka, musela hodně brečet. Neudržela jsem to a začali mi téct slzy. Všimlo si toho asi jen pár lidí, mezi nima byla Naika, šla totiž kolem mě. Když jsem přestala tak jsem chtěla odepsat, jenže jsem se zase rozbrečela, takže jsem to nechala být, že jí napíšu po škole. Pak už to šlo naštěstí v pohodě. Když jsem přišla domů a viděla mamku hned mi to bylo jasný. Červený oči. Achjo, takže zase budu brečet. Když jsem přišla do kuchyně za mamkou tak jsem se hned rozbrečela, ale tentokrát to bylo naplno. Mamka začala taky brečet a říkala že se ségra vrátí. Tak jsme si pobrečely a šla jsem do pokoje. Víte co mi sedělo na posteli ? Obrovský prase od Kofoly. Čuměla jsem jak péro z gauče jak je obrovský. A na zdi jsem si všimla dětských zelených hodin čtyřlístek. Jo, jsem dětinská, ale strašně se mi líbí :D Jinak co ten obrázek ? Snad jste poznali Eiffelovku. Když si vzpomínám jak jsem překonala svoji fobii a vylezla nahoru, byl to úžasnej pocit a a to jsem si myslela, že tam nepůjdu vůbec. Ale ke kraji jsem se neodvážila, měla jsem strašnej strach že vypadnu, i když přes to byla síť. Železná. Hrozně jsem se toho bála. A navíc by mě vůbec nenapadlo, že já, takovej strašpytel výšek a různých děsivých schodů půjdu dolů po schodech, místo výtahem ! Kámoška jela výtahem a to se výšek nebojí. Šla jsem s druhou kámoškou, skoro nikdo nešel přes schody. Bylo to hrozný. Asi dvakrát jsem se zasekla, že dál nejdu. Bylo to děsný jít po těch plechových schodech, přes který vidíš dolů, kolem tebe je to otevřený, vidíš ven...Hrůza a děs.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naika Naika | E-mail | Web | 18. února 2011 v 20:31 | Reagovat

To se ségrou je mi líto ael neboj ona se hodně brzy vrátí :) A nebo z aní brzy pojedete :) A to prase od Kofoly chci vidět :D Teď si říkám že doufám jestly ty hodiny tikaj potichu protože jinak uš u tebe nikdy spát nebudu :D
A neboj výšek se bojím i já :D a né málo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama